2018: 2 dny v Novohradských horách

Fotogalerii naleznete zde: Fotogalerie 2 dny v Novohradských horách, 2018

V Novohradských horách je nádherná nedotčená příroda, ale přitom tam turisty skoro nepotkáte. Z Budějovic je to pro nás kousek, takže když jsme měli v červenci volné svátky, vymyslela jsem výlet právě do Novohradských hor. Kuba Novohradky neznal, a tyhle dva dny stačily na to, aby si je zamiloval stejně jako já.

Den první

Vydáváme se z Budějovic na skoro hodinu dlouhou cestu k penzionu Lesovna Žofín, kde chceme nechat auto a dát si procházku po okolí. Vyjeli jsme až po obědě a po cestě se ještě strhl nečekaný liják, který nás pak na chvíli uvěznil v autě na parkovišti u penzionu. V Novohradkách běžně potkáváte velmi málo lidí a tahle přeháňka pravděpodobně zapříčinila, že jsme pak během procházky opravdu nepotkali ani živáčka. 🙂

Naplánovala jsem pro nás asi 11 kilometrů dlouhý okruh okolní přírodou, na jehož na trase je navíc ještě několik schovaných kešek, takže o zábavu bude postaráno. Nejdřív si dáváme malou zastávku u krásného Huťského rybníka a pak procházkou pokračujeme k Pivonickému vrchu do Pivonických skal.

Pro kešku ukrytou v Pivonických skalách se musíme prodírat vysokým ostružiním a další džunglí, což nás sice trošku přibrzdí, ale nenecháváme se zastrašit a nakonec to s pár menšími odřeninami zvládneme na pohodu. Keška je nakonec úplně na jiném místě, než měla být a ke všemu je jentak položená na zemi na mýtince. Zapíšeme se, ukrýváme ji mezi skály a raději ještě posíláme zprávu vlastníkovi, aby si to po nás ještě mohl zkontrolovat.

Výhledy do krajiny jsou krásné, jdeme po hlavní značené turistické cestě a za celé tři hodiny nepotkáme ani jednoho člověka. Nejvíc nás mrzí, že jsme si s sebou nevzali žádný košík na houby, protože tolik, kolik jsme jich potkali tady přímo vedle cesty, jsme jich už hodně dlouho neviděli. Co se dá dělat, zítra budeme moudřejší. 🙂

Po třech hodinách se vracíme zpátky k Penzionu Lesovna Žofín a testujeme, jestli tam opravdu vaří tak dobře, jak jsme slyšeli. Z jídelního lístku si oba vybereme to samé – vynikající srnčí medailonky s ostružinovou omáčkou a brusinkami, po kterých se doslova olizujeme až za ušima.

Rybníček a výhled do přírody z terasy Penzionu Lesovna Žofín

Máme naplánováno, že budeme spát pod přístřeškem u rybníka Zlatá Ktiš, protože se dá očekávat, že během noci přijde ještě pár přeháněk. Auto necháváme na parkovišti u Penzionu a vydáváme se moc hezkou procházkou okolo starých chatiček k rybníku, který je odtud vzdálen 2,5 kilometru.

Vypadá to, že podobný nápad jako my měli i všichni ostatní dnešní návštěvníci Novohradských hor. 😀 Na hrázi rybníka potkáváme 3 party lidí, které si tam dělají párky na ohni, přístřešek okupuje další parta trampů a na louce nad rybníkem jsou ještě další dvě skupinky, které si tam staví stany. Tolik lidí na jednom místě v Novohradkách jsem opravdu ještě nikdy neviděla. 😀

K přenocování si vybíráme pěkné místo v zákrytu stromů na kraji rybníka dál od ostatních a jdeme sbírat dřevo na oheň, abychom si k druhé večeři mohli opéct párečky.

Začíná se smrákat a k rybníku přijíždí další auto. Děláme si srandu z toho, kolik lidí ještě dneska přijede přenocovat právě sem, pak si ale všimnu, že tohle není jentak obyčejné auto – je to policejní auto. Policejní kontrola obejde všechny táborníky a donutí je uhasit všechny ohně. Nás naštěstí nepostřehli, takže si v klidu doděláme párky, ještě chvilku se ohřejeme u ohně a pak se uložíme k spánku do spacáků a usínáme pod noční oblohou plnou hvězd.

Den druhý

Během noci trochu pršelo, ale nebylo to nic hrozného. Stačilo se víc zahrabat do spacáku a déšť si k vám už nemohl najít cestu. Kolem deváté ráno ale začíná přitvrzovat a z pár kapiček se najednou stává docela vydatný liják. V rychlosti balíme a jdeme k autu zaparkovanému u Penzionu Lesovna Žofín. Naštěstí to byla jen přeháňka a za hodinu už není po dešti ani památky.

Popojíždíme autem do malebné vesničky Pohoří na Šumavě vzdálené od Lesovny cca 25 minut. Pohoří na Šumavě je výborným výchozím bodem po krásách krajiny Novohradských hor a zároveň je to jedno z mých nejoblíbenějších míst v Novohradských horách.

Pohoří na Šumavě bylo až do druhé světové války jednou z největších obcí v okolí, která měla přes 200 domů a kolem 2000 obyvatel. Po 2. světové válce byla většina obyvatel z vesnice odsunuta a zůstalo jich tam prý asi jen 70. Obec pomalu zanikala, většina lidí později odešla za prací do větších měst, spoustu domů bylo strženo. Dnes tam z původní zástavby nezbylo vůbec nic, je tam celkem asi 10 domů a jediným původním objektem je torzo kostela Panny Marie Dobré vůle, který byl zrenovován v roce 2016. Když si pak přímo na místě představíte, jak to tam asi vypadalo ještě před 80 lety a vidíte, jak to tam vypadá teď, působí to na vás opravdu neskutečně magicky.

Náves Pohoří na Šumavě s opravenou kapličkou

Auto necháváme na parkovišti na konci vesničky a vydáváme se na cestu z kopce dolů po zelené turistické značce kolem polorozpadlého kostela Panny Marie. Pod kostelem odbočujeme doleva na zelenou značku, kde už se před námi otevírají nádherné výhledy do krajiny Pohořských rašelinišť.

Hlavním cílem naší cesty je nejvyšší hora Novohradských hor, Kamenec. Cestou na Kamenec zase posbíráme pár kešek, míjíme 32 metrů vysoký památný zerav a nafotíme spoustu fotek novohradské krajiny. Kousek od Kamence objevujeme v zákrytu skal moc pěkné přírodní tábořiště, které si zaznamenáváme na pomyslný seznam míst vhodných k přespání (a příští rok ho opravdu využijeme!).

Z Kamence pokračujeme dál kolem bývalého hostince až na hranice s Rakouskem. Původně jsme chtěli vracet po cestě přímo podél hranic, ale protože během cesty ještě hledáme houby, trochu se odkloníme a malinko zabloudíme do rakouských lesů. Naštěstí si to uvědomíme včas a po chvíli se už zase vracíme zpět na cestu, kterou jsme chtěli jít původně.

Desetikilometrový okruh se tak protáhl skoro na 13 kilometrů, ale nám to nevadilo, protože v Novohradkách je krásně. 🙂

Zhodnocení