2018: Slovinsko – ferrata, zipline a moře

Fotogalerii naleznete zde: 2018: Slovinsko – ferrata, zipline a moře

Na konci srpna jsme s větší partou vyrazili do Slovinska s třemi cíly. Ferrata, zipline a koupání v moři. Jak se nám to vše povedlo se dozvíte v článku.

Den první

Z Budějc vyrážíme v sedm ráno ve složení já, Pavel, Pavla, Domča, Víťa a Marek a naším cílem pro dnešní den je kemp Polovnik nedaleko Bovce. Cesta je dlouhá, ale povídáme si, pospáváme a občas zastavujeme na čůrání a protažení. Cesta nám trvá lehce přes šest hodin. Po příjezdu do kempu stavíme stany, dáváme si něco k snědku a jelikož není čas ztrácet čas, tak hned vyrážíme na ferratu Italiana al Mangart, která je nedaleko.

Italiana al Mangart je docela pohodové „céčko“. Část našeho týmu byla na ferratě poprvé, takže jsem zvolil raději lehčí ferratu. V podstatě ji mohu doporučit pro začátečníky. Je poměrně vhodná na osahání si vybavení, nejsou na ní téměř žádné exponované úseky a výhledy může nabídnout poměrně solidní.

Cesta na parkoviště pod ferratou je docela dobrodružná. Máme velkou dodávku a silnice je poměrně úzká, takže vyhýbání ostatním autům bylo občas na centimetry. Naštěstí řídil Pavel, který je zkušeným řidičem, a tak jsme to nahoru k nástupu zvládli na pohodu.

Nástup na ferratu lehce míjíme a po chvilce zjišťujeme, že tudy cesta nevede a musíme se o kus vrátit zpátky. Obecně Slovinsko není moc přívětivou zemí, co se značení cest týče (pokud jste četli předchozí článek z Itálie, tak ani tam to není o moc lepší :)). Nakonec zdravíme kozy, odbočujeme na správnou cestu a pomáháme ostatním obléknout se do výstroje a šup směr vrchol.

Výstup nám tvá cca hodinku a půl, takže to co píšou v průvodci víceméně sedí a nikdo z naší party neměl žádný větší problém. Nahoře fotíme, kocháme se, lehce odpočíváme, chytáme bronz a vyrážíme zpátky k autu. Cesta dolů nám zabrala necelou půl hodinku.

Den druhý

Druhý den balíme stany, snídáme a vyrážíme na zipline v Bovci. Objednávali jsme se cca 14 dní dopředu přes jejich webové stránky. Na jejich základně dostáváme všechno vybavení (což je poměrně velký batoh na záda) a „peklovozítkem“ jedeme nahoru na kopec. Lana jsou natažená mezi dvěma horami – Mt. Kanin (2 587 m) a Mt. Rombon (2 207 m).

Nahoře popocházíme kousek pěšky ke krátké zkušební dráze, kde musí každý projít školením pokynů a základní bezpečností. Po absolvování kurzu se konečně můžeme vydat naostro na zipline.

Zipline v Bovci se skládá z celkem pěti lan, která jsou natažená cik cak přes kopce. Vždy sjedete jedno, počkáte až sjedou všichni a hromadně se přesunete k dalšímu. V některých částech vám nepovolí mít v ruce kameru. Je to tak proto, že lana jsou navržena tak, abyste vždy dojeli až na konec, ale pokud nebudete kladku přitlačovat k lanu oběma rukama, pojedete pomaleji a mohli byste skončit v půlce lana :). Na jednom laně se jezdí ve dvou, zbylá jedete vždy sami. Mně se na jednom laně povedlo skončit asi 100 m před koncem, takže jsem musel ručkovat :). Základem úspěchu je neroztočit se dokola, protože to vás zpomalí a pak nemáte dostatečnou rychlost dojet až na konec. Ale jistě se najdou jedinci, kteří si rádi zaručkují 🙂

Trochu technických dat:

celková délka lan je cca 2000 m
celkový počet lan je 5 v délce 300 – 700 m
maximální možná rychlost (záleží dle váhy) je 60 km / h
výchozí bod je v 1300 m. n. m.
zipline v Bovci patří mezi největší v Evropě
celkový zážitek (i s cestou nahoru a dolů) trvá cca tři hodiny a stojí okolo 55 €

Zhruba po 2,5 hodinách dorážíme k cílové stanici a peklovozítko nás odváží zpátky na parkoviště. Máme hlad, takže jedeme do Bovce na pozdní oběd a vyrážíme k moři do Pirana.

V Piranu nemáme zamluvené žádné ubytování v kempu, objíždíme tedy na blind několik kempů, ale většina z nich je plná a nebo se u recepce stojí dlouhé frony. Až v třetím nacházíme volné místo za docela rozumnou cenu. Platíme, parkujeme a jdeme se rychle vykoupat, než slunce úplně zapadne. Po koupačce vaříme jídlo a nakonec se shodneme na tom, že nebudeme stavět stan, ale budeme spát pod širákem. Většina z nás si vybrala super místo s mravenci a přišla na to až v půlce noci, takže spánek byl kvalitní a vyspali jsme se dobře :).

Den třetí

Poslední den trávíme koupáním v moři a nutností je výborný oběd plný mořských specialit. Po obědě nás čeká už jen sedmihodinová cesta zpátky do Budějovic. Proč ten praotec Čech nezakotvil blíže u moře? 🙂