2017: Tyrolskem po ferratách

Fotogalerii naleznete zde: Fotogalerie Tyrolskem po ferratách, 2017

Na začátku července 2017 mě Kuba vzal na náš první společný výlet. Už od zimy jsme chodili lézt na stěnu a teď v létě konečně došlo na lámání chleba: moje první ferraty.

Den první

Výhled na Mondsee z Drachenwandu. — Výhled na jezero Mondsee

Po cestě do tyrolských Alp jsme se zastavili u Mondsee a naším úkolem bylo zdolat jednu z nejkrásnějších ferrat v Rakousku, Drachenwand. Kuba už tam v minulosti několikrát byl, takže jsem s sebou měla zkušeného průvodce a nemusela jsem se ničeho bát.

Kvůli rannímu dešti to skoro vypadalo, že na ferratu nepůjdeme, ale když jsme dojeli na parkoviště, po dešti už nebylo ani památky. Díky tomu jsme byli v sobotu ráno na této jinak prý velmi frekventované ferratě úplně sami.

Nechtěla jsem se nechat zahanbit, takže jsem svoji první ferratu vylezla bez dlouhého přemýšlení a zastávek. Až na lanovém mostě jsem to musela trochu prodýchávat, ale nakonec jsem zvládla i společnou fotku na lavičce odvahy.

S dobrou náladou ze zdolaného vrcholu jsme se pak vydali na 250 kilometrů dlouhou cestu do penzionu uprostřed tyrolských Alp, kde jsem strávili následující 4 noci. Majitelé byli velmi milí a na uvítanou nám dali láhev šampaňského Rotkäppchen, které jsme pak večer popíjeli při západu slunce a těšili se, co nám přinese další den.

Den druhý

Na druhý den nám hlavní organizátor výletu, Kuba, vybral ferratu Lampskopf. Dle předpovědi mělo být pěkné vedro a ferrata slibovala stoupání 1250 výškových metrů, ale my se nenecháme zastrašit jen tak něčím!

Já sice neumím chodit rychle do kopce, ale měli jsme na to celý den a hlavně ty nádherné výhledy stály za to, takže ani nevadilo, že se čas od času zastavím, rozhlížím se a prodýchávám vystoupané výškové metry. Chodili jsem v horách na hranici mezi Rakouskem a Itálií, takže se pořád bylo na co dívat.

Samotná ferrata byla hodně jednoduchá a docela krátká. Na jejím konci nás čekala odměna na chatě v podobě výborné polévky s půllitrem piva. Cesta dolů pak byla docela dlouhá a i když jsme si ji několikrát zkrátili mimo vyznačené trasy, stejně jsme se zpátky na penzion vrátili tak akorát na večeři a šli jsme brzy spát, protože třetí den nás měla čekat celá série několika ferrat u Achensee.

Den třetí

Třetí den jsme se vydali k jezeru Achensee, které je největším jezerem Tyrolska a tyčí se nad ním pohoří Rofan s nejvyšším vrcholem Hochissem. Původní plán byl vylézt po ferratách všech pět vrcholů, které pohoří nabízí, ale nakonec se ukázalo, že není reálné to stihnout během jednoho dne.

Dle našich výpočtů mělo všech pět vrcholů trvat kolem šesti hodin, ale když jsme vyjeli nahoru do údolí lanovkou, z ukazatelů nahoře jsme zjistili, že jen cesta pod nejvyšší vrchol trvá 4,5 hodiny!

Únava po dvou dnech na ferratách už byla znát, takže jsme zvládli dva vrcholy a potom se v restauraci odměnili vynikající tyrolskou specialitou, na kterou vzpomínáme dodnes. Byla to telecí játra, která se rozplývala na jazyku, se žampiony, slaninou a výbornou omáčkou.

Den čtvrtý

Předposlední den Kuba přitvrdil a vybral pro nás ferratu nad jezerem Reintalersee u které sice nebylo nutno vystoupat hodně výškových metrů, ale zato se místy přibližovala k obtížnosti D (velmi kolmé stoupání).

Na to, že to byla moje čtvrtá ferrata v životě, jsem to zvládla docela obstojně. Místy jsem sice lezla po kolenou nebo prostě takovými svými různými styly, za které se asi Kuba jako můj učitel docela styděl, ale nahoru jsem (sice s vypětím všech sil a celá špinavá od hlíny) vyšplhala, takže mise byla nakonec přeci jen úspěšně splněna!

Původně jsme si pak za odměnu chtěli jít zaplavat dolů do jezera, ale chvilku po tom, co jsme vylezli nahoru, se spustil obrovský liják. Na chvíli jsme se schovali v lese a potom jsme se pomalu vydali dolů k parkovišti a zpátky na penzion na večeři a poslední západ slunce.

Den pátý

Poslední den v Rakousku jsme stihli už jen návštěvu Innsbrucku a cestu domů. Přece jenom nás čekaly ještě dva dny na kolech na Šumavě. Nostalgicky jsme opustili tuto krásnou krajinu a slíbili si, že tam musíme jet zase brzy znovu. Příštím cílem je zvládnout všech pět vrcholů nad Achensee ať to stojí, co to stojí!